Tak a je rozhodnuto. Michael Kocáb prosadil svou… tedy vlastně jen napůl. Více než deset let se stále dokola řeší věc, která je jedněm trnem v oku, zatímco druzí jí vůbec nepovažují za důležitou. Lety u Písku a tamní vepřín se staly tématem, jenž nedalo spát žádnému správnému ”humanistovi”. Zatímco dřívější vlády si celou kauzu přehazovaly jako horký brambor, ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb hned po svém jmenování řekl, že vybudování památníku a zrušení vepřína je pro něj jednou z priorit. A jak řekl, tak se také stalo/nestalo.
Právě dnes vláda jednomyslně schválila plán. Prasečák zůstane, ale vznikne pietní místo s kinosálem, muzeem a prostorem pro třicítky spánkuchtivých poutníků. Nechci se zabývat historickou stránkou věci, protože teď před sebou máme řešení, nad nímž mnozí halasně tleskají a jiní jen nechápavě kroutí hlavou. Shrňme si reálný přínos instituce, jakou onen památník bude, přičemž berme celý případ spíš obecně. Je k něčemu budování podobných míst dobré?
Asi málokoho překvapím svým názorem… takové památníky jsou dle mého selského rozumu k ničemu. Nejsem proti decentním pamětním deskám nebo sochám (samozřejmě v případě, že vypovídají o pravdě), ale budování jakýchsi monstrózních staveb je holý nesmysl, který byl výdobytkem dob minulých. Vzpomeňme na dobu vlády KSČ. Ta měla ve zvyku vybrat si úryvek z historie, víceméně ho překroutit a kamsi doprostřed luhů a hájů umístit multifunkční železobetonovou nádheru. A dnes? Kocába podle jeho vlastních slov takřka stejná věc dojímá, div ne k slzám. Když čtu zprávy o tom, co má poblíž vepřína vyrůst, musím se smát. Celé vládní řešení je ve stylu: Vlk se nažral a koza zůstala celá. Prasečák zůstane a vedle něj povstane památník jakési česko-cikánské historie, jaké štěstí. To bude nádhera. Hlavně ve chvíli, kdy na vás dýchne ta atmosféra… Pole, louky, krásná nová budova citlivě zasazená do okolní přírody… a všeobecný závan močůvky. Je to prostě nedořešené. Kdo měl tu čest a jel autem kolem Letů v letních měsících, okamžitě ucítil “vůni domova”. A zde vidím kámen úrazu.
Muzeum se postaví, premiér, ať už jakýkoli, slavnostně přestřihne pásku a delegace se zpočátku jen pohrnou, přičemž bude vyzdvihována hrdost nad dokončeným dílem a k tomu si všichni přítomní pochutnají na dobře usmaženém vepřovém řízečku, nejspíše dovezeném odkudsi z Evropské unie neb multikulturalismu není nikdy dost. Ale jistě to nebude trvat dlouho a příslovečný vlk dostane znovu hlad. Zase se najde skupina těch, kterým budou vepříci trnem v oku a celý kolotoč začne znovu. Tzv. neziskovky spustí ohranou písničku o nedůstojnosti, znevažování památky mrtvých, nečistotě nebohých prasátek atd., atd…. To je daň z polovičatých řešení. Dnes vláda říká, že v době krize bude natolik milostivá a zachová výrobní podnik a pracovní místa, ale co za pár let? Recese snad už odezní, a tak je pravděpodobné, že se dostane otázka konečného řešení opět na stůl. A mezitím slavná budova schátrá nebo bude minimálně velmi prodělečná.
Nemám rád dva typy řešení: polovičatá a demagogická. Památník v Letech u Písku pro mě splňuje obě kritéria, a to upozorňuji, že vůbec nemluvím o tom, zda je dnešní veřejnosti předkládaný výklad historie vůbec správný… Prostě a jednoduše, o Letech neslyšíme zdaleka naposledy…
PS: Ministr školství Liška, který se na přípravě návrhu podílel, uvedl po jeho odhlasování toto: “Hodnoty se neudržují samovolně, ale tím, že se o nich vypráví smysluplný příběh”. Já se naivně ptám… Nebylo by lepší říct pravdu než vymýšlet pohádky?
Nejnovější komentáře