Tento týden byla Senátem schválena Lisabonská smlouva. Na její obsah si každý již jistě stačil vytvořit svůj názor, ale řeknu vám, co mě udivovalo na celém schvalovacím procesu úplně nejvíc. K samotnému obsahu smlouvy se moc vyjadřovat nebudu, jelikož její text by potřeboval nejdříve překlad do lidského jazyka. Kdokoli měl tu čest do smlouvy nahlédnout, nemohl z ní být příliš moudrý. Je napsána právnickou řečí, která je normálnímu člověku nesrozumitelná. Což o to… je to smlouva. A  proto se podívejme trochu nazpět…  

Po skončení prvomájového pochodu v Brně byli obviněni tři muži z trestného činu podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů. Až pětileté vězení jim hrozí za to, že na svém oděvu měli číslovku 88. Nemá smysl zde demagogicky předstírat, že nevíme, jaké toto číslo může mít význam. Spousta lidí ho automaticky vnímá jako ekvivalent pro nacistický pozdrav „heil Hitler!“. Podívejme se ale na celý případ trochu jinak. Je vůbec z logiky věci možné přiřknout někomu odsuzující rozsudek jen kvůli onomu číslu?

Celý svět dnes obletěla zpráva o masakru na turecké svatbě. Do mešity plné svatebčanů vnikli ozbrojenci se samopaly, namístě zabili čtyřiačtyřicet lidí a dalších šest zranili. Spekulace o teroristickém útoku se záhy rozplynuly jednoduchým vysvětlením. Mělo jít o dlouhodobý rodinný spor. Velmi mě zaujala především poslední část reportáže, kde bylo řečeno, že v blízkosti incidentu byli zadrženi muži s automatickými zbraněmi, u kterých ovšem není jasné, zda v tomto konkrétním případě figurují, neboť řešení sporů formou střelby zde není žádnou vyjímkou, nýbrž zvykem. V ten moment jsem si vzpomněl na slova Barracka Obamy, který zde před několika týdny pronesl přátelský projev, ve kterém přímo podpořil vstup této převážně muslimské země do Evropské unie. Už se nemohu dočkat chvíle, až budeme v zájmu šíření multikulturalismu obohaceni jejich tradicemi…

Tak a je rozhodnuto. Michael Kocáb prosadil svou… tedy vlastně jen napůl. Více než deset let se stále dokola řeší věc, která je jedněm trnem v oku, zatímco druzí jí vůbec nepovažují za důležitou. Lety u Písku a tamní vepřín se staly tématem, jenž nedalo spát žádnému správnému “humanistovi“. Zatímco dřívější vlády si celou kauzu přehazovaly jako horký brambor, ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb hned po svém jmenování řekl, že vybudování památníku a zrušení vepřína je pro něj jednou z priorit. A jak řekl, tak se také stalo/nestalo.

Slavný miliardář Warren Buffet patří k nejvýznamnějším osobnostem světových kapitálových trhů. Svou pozici si vydobyl po desetiletích investování na burzách celého světa. Dnes je to jeden z nejbohatších mužů planety a patří do privilegované skupiny lidí, jejichž slovo má pro drobné investory obrovskou váhu. Řadí se tak k takovým osobnostem, jakými jsou např. Ben Bernanke (předseda FED od r. 2006), Alan Greenspan (předseda FED 1987-2006) nebo americký prezident Barrack Obama. Každý, kdo sleduje dění na amerických burzách, má termíny jejich veřejných vystoupení vždy poznamenány ve svém kalendáři.

Je nedělní večer a já vysedávám u televize. Koukám se na hokejový zápas Česká republika – Bělorusko, popíjím kávičku. Zkrátka pohoda. Snažím se aspoň na chvilku zapomenout na všechny problémy, zvláště pak na ty, o kterých píšu dnes a denně zde, na webu Národního hnutí. A najednou mě z onoho klidu vytrhne myšlenka, jenž mě přenese zpět do nepříliš příjemné reality. Na obrazovce se tu a tam namísto hráčů objeví záběry na české fanoušky. Vlajky, dresy, pomalované obličeje a jakási národní hrdost.

Už pěknou řádku týdnů a měsíců se státní orgány snaží omezovat veřejná shromáždění. V médiích se ukazují lidé jako ministr Kocáb, kteří volají po úpravě zákona, aby se dalo zabránit pochodům, zejména těm nacionalistickým, které jsou jim proti srsti. Jenže napsat novelu a nechat ji projít legislativním kolečkem je na dlouhé lokte. Proto se v současné době můžeme setkat s opatřením Policie, která se, seč jí síly stačí, snaží negativně ovlivnit průběh řádně nahlášených a schválených akcí. Očitým svědkem jsem byl nedávno v Ústí nad Labem a stejná situace panovala na 1. Máje v Brně. Ptáte se jaká situace?

V zájmu šíření pravdy o nedávné návštěvě Davida Dukea v Praze vám přinášíme text jeho plánované přednášky. Sami posuďte, jestli tento člověk má být kriminalizován nebo ne. Jen připomenu, že Dr. Duke byl pražskou kriminálkou zatčen a následně musel předčasně opustit Českou republiku, přičemž mu do pasu přibylo razítko „Nežádoucí“. Text je převzat z webu http://nsmb.wordpress.com/ a nebyl nijak redakčně upraven.

Tak a je to tady. Skončil duben a já na své plně analogové televizi vidím jen zrnění a slyším nepříjemný šum. Kvapem běžím do nejbližšího obchodu, kde celý říčný zakupuji set-top-box, bych si doma znovu mohl kazit oči u rozzářené obrazovky. Podobnou situaci zažila velká část naší společnosti. A co je zajímavé? Téměř nikdo nehořekoval nad tím, že bude muset vydat nemalé peníze (1000 Kč/set-top-box, 2500-5000 Kč/satelitní komplet). Obyvatelé, včetně těch sociálně slabých, museli vyndat peněženky a přístroj pro příjem digitálního vysílání bezpodmínečně zakoupit, aby mohli i nadále sledovat své oblíbené pořady. Zvláštní… Kdykoli jindy, když musel Čech vyndat z kapsy sebemenší obnos, byla kolem toho spousta křiku a bědování. Je vidět, že pro náš národ je čučení na seriály a estrády mnohem důležitější než cokoli jiného a užitečnějšího. Smutné… není-liž pravda…

Narozdíl od mnoha jiných jsem se nevypravil do Brna, ale zůstal jsem v matičce Praze, abych, jako každý rok, navštívil prvomájovou veselici KSČM. Je to snad úchylka, ale tato akce mě prostě baví. Jak jsem si všiml, média jí nevěnovala příliš velkou pozornost, tak vám stručně přiblížím své dojmy. Nutno podotknout, že jsou prakticky stejné, jako ty z loňska.